Před tím, než cokoliv napíšu, bych chtěl blahořečit rozmarným přírodním živlům. Kvůli tomu, že ukrotily svoji neutuchající moc a ustoupily dříve, než mohl digitální skřítek v mých hodinkách ukázat 21. srpnového apoštola. Vzhledem k vlhkým událostem, které předcházely, jsem měl totiž strach, že na mnou (a myslím, že nejen mnou) dlouho očekávaný koncert dnes snad již legendární Česko Brodské úderky vůbec nedojde. Má radost neznala mezí, když jsem se několik dní před koncertem dozvěděl o tom, jak byly moje obavy liché. Klub Kain, kde se akce konala totiž zůstal povodní netknut a příjezd Cruelů byl tedy jasnou samozřejmostí.

Již při úvodní písni Pentagon nešlo zakrýt fakt, který mi byl mnohými předeslán. A sice, že Pentagon jsou Megadeth. A to velmi, velmi dotažení. V jejich tvorbě bylo znát opravdu hodně z Mustainova rukopisu. Stopy, které vedou od prvních alb Megadeth, až po jejich aktuální tvorbu, mluví jasnou řečí. Stejně jako zpěv Hynka Krejčího. Frontmana a kytaristy v jedné osobě, jenž také zrzka „zpěvem“ velmi připomíná. To ale naprosto nesnižuje kvalitu této party ani kvalitu jejich osobitého trashe, který, ač velmi inspirován, má opravdu něco do sebe. Radost z něj měli i fanoušci...jmenovitě 3/4 členů pražských Hell, kteří bez váhání podpořili svoje jižní hudební kolegy a vytvořili tak fungující tříčlenný pařící dav. Opravdu nevšední pohled :-) A zároveň dokonalá ukázka klubové atmosféry. Zazněla titulní skladba z dema Insane Age, z dalších mi utkvěla v paměti například Jump in the Fire, Down and Out či War Trap. Celý set byl uzavřen velmi zdařilou cover verzí Symphony of Destruction, která musela i těm společensky unavenějším návštěvníkům otevřít uši.

Ale ani bezesporná kvalita onoho Mustainova syna nedokázala však odtrhnout mé oči od polobůžka české speed metalové scény, který během mojí přítomnosti pok(š)ukoval kolem a věnoval se oduhličení obsahu plastikové láhve, jenž měla tu čest svlažit jeho zlaté drozdí hrdlo, skrývající nadpozemské fantasie. Již pozdrav, který čítal jeho pátravý pohled a moje růžovějící tváře (znáte to, tyhle hudební idoly vykolejí naprosto každého fanouška, byť má charisma sebesilnější :-) cosi napověděl o smyslu dnešní noci. A napověděl správně. Jen pohled na bratra vichrů i vánku zvučícího svůj nástroj sliboval pro fanoušky Krutých nevšední zážitek a zároveň dával tušit, kdo že se dnes stane hvězdou večera. Po kratší pauze tedy nastupují na jeviště Cruel v čele se svým neodmyslitelným ořem, božským Markem Neckářem a jeho věčným ironickým humorem. Málokdy se při koncertě stane, že by zpěvák nevalně znějící intro z minidisku komentoval slovy „Ha,ha, to bylo intro co? Zní to jak z rádia. Tak ještě jednou….” :-) Druhý pokus byl lepší, již proto, že v zápětí nastoupil božský Necky (můžu ti tak říkat, viď Máro? :-) a s procítěně přivřenými víčky vzal veškeré osazenstvo klubu do náručí na výlet svými tesknými fantasiemi. Hrálo se. A hrálo se hodně. Repertoár Cruelů tvořily převážně jejich osvědčené fláky a žádný dosud vydaný počin nepřišel nazmar. Namátkou vzpomenu na Vítejte do časů zlých, Křest ohněm, Sestřička, Noční rejdy, Poutník, Fantasie a další... Zazněly ovšem i skladby skupiny Guernica (Markův pobavený komentář : „...tak tohle bude zajímavý, tohle sem totiž ještě v životě nehrál...“), která nyní tvoří část sestavy Cruelů. Už nikoli Barbarů, jak nás Marek během setu informoval. Oproti originálním skladbám mi přišly tyto cizácké kompozice mírně odlišné od původní Barbarské tvorby. Nevsází tolik na svižné tempo a přímost skladeb, zato však působí více progresivněji a členitěji. Tedy každému co libo jest. Co se týče instrumentálních výkonů nemám námitek. Přiznám se, že mě Marek živě kladně překvapil svým zpěvem, který se mi subjektivně zdál snad ještě lepší než ve studiovém zpracování. Do kytarových partů se navážet nemohu, protože jsem mu neviděl na ruce. Před pódiem se totiž strhlo malé intimní miniinferno. Dav tří zúčastněných se rozšířil o několik hlav a razantně tak nakopl čtveřici muzikantů před sebou. Aby si v závěru vyprosil přídavek v podobě extrémně death-grindového Pantografu.

K přídavkům se vůbec váže úsměvný přístup. Mára totiž tři písničky před koncem vystoupení naprosto chlapsky přiznal, že už víc nemají nacvičeno, takže „…teď jako skončíme a pak jako přidáme.” Čímž naprosto obešel hvězdné manýry většině kapel tak vlastní. Sympatické. Po pravdě řečeno ani nic jiného nezbývalo. Na tom minipódiu se opravdu nebylo kam schovat. Ale přídavek přesto byl. I když nepřipravený. Energický, vše drtící, hoblovací, sekací a mlátící Pantograf, kvůli kterému někteří vybraní jedinci na koncert přišli. Pravda kompozice to není komplikovaná ovšem i tak opět dokázala, že kapela umí. A že Necky nestojí za mikrofonem náhodou. Jeho hlasový fond totiž není omezen jen power vokály, ale hravě zvládá i jekot všeho druhu. Zapomenout nemohu ani na sólového kytaristu Pavla Bauera. Při koncertě exceloval skvělými sólovými výjezdy a místy podpořil hlavního vypravěče předlouhé ságy v jeho zpěvavých partech. Jako klad beru i skutečnost, že hlasy obou protagonistů jsou odlišně zabarveny a i styl jejich zpěvu je rozdílný. Tedy nehrozí nebezpečí záměny či splynutí (to zní hezky, co?) obou zpěváků. O výkonu Jakuba Homoly za bicími taktéž netřeba spekulovat a Mr. Bassmen byl díky bodomskému triku v mé mysli odškrtnut jako sympatický dříve, než vzal kytaru do ruky. Jednu skoro výtku mám ovšem k vyznění některých skladeb. Zvláště pak pocházejících z posledního alba. Pokud by byl někdo natolik naivní jako já a čekal by, že Cruel předvedou na pódiu stejné aranže skladeb jako na deskách, byl by trochu zklamán. Koncertní a studiový Cruel jsou totiž dva vzdálené vesmíry. Zatímco studiové počiny těží ze své atmosféry podpořeny všemožnými i nemožnými nástroji, koncertní realizace působí poněkud odlišně. Přiznám se, že váhám zda nenapsat sterilně, což by ale nebylo zcela přesné. Cruel na koncertě jsou mnohem více živější a energičtější, ovšem za cenu snížené dávky celkové epičnosti vyznění. Inu, nezavděčí se člověk všem. Faktem však nadále zůstává nezlomná pozice Cruelů, jak v očích mých, tak i ve smyslu významu pro českou metalovou scénu. Vynikající koncert, vynikající atmosféra, vynikající lidé...kdo nebyl velmi prohloupil.

Na závěr bych chtěl dodat, že Cruelům velmi fandím, aby si svůj výjimečný post udrželi i nadále a neustupovali od svého vytyčeného cíle ať je jakýkoliv. Vždyť jen silní přežívají a tato skupina za dobu své existence svoji sílu již mnohokrát dokázala. A já věřím, že ještě mnohokrát dokáže...